imatriculation

Imatrikulace

Jupí! jsem přijat/a na vysokou školu! Vítej ve vysokoškolském prostředí! Víš, co tě bude čekat jako první? :) No přece imatrikulace!

Imatrikulace je slavnostní přijetí studenta do akademické obce vysoké školy. Slavnostní obřad probíhá v aule vysoké školy, kde je čekají rektor, děkan, prorektoři, proděkani a zástupci učitelského sboru oblečeni ve slavnostních talárech. Rektor, děkan a proděkani mají navíc řetězy s medailemi jako odznak své funkce. Další osobou je pak pedel fakulty a pedel univerzity, kteří nesou slavnostní žezla. Na toto žezlo student přikládá dva prsty a slibuje, že bude pilným studentem a bude cítí jméno školy.

Imatrikulační slib

Jádrem celé slavnosti je složení imatrikulačního slibu. Univerzitní sliby se vyvinuly z obdobných slibů, které skládali adepti lékařství, když vstupovali do učení ke zkušenému lékaři a ucházeli se tak o členství v určitém cechu. V novověku se univerzitní obřady i sliby výrazně zjednodušily, v mnoha zemích pak zcela zrušily. V České republice se tato tradice udržuje i v dnešní době a patří k jedněm z hlavních událostí, které se na univerzitě konají.

Akademické obřady jsou tradiční a vycházejí z doby, kdy vyučovacím jazykem na univerzitách byla latina, proto se při obřadech používají latinská oslovení akademických funkcionářů. Samotný obřad pak většinou bývá veden v češtině.

  • Rektor – oslovujeme Vaše Magnificence pane rektore (hovoříme o Jeho Magnificenci panu rektorovi), v překladu znamená vznešený
  • Děkan – Spectabilis, množné číslo Spectabiles, v překladu slovutný
  • Prorektor – Spectabilis – slovutný nebo Maiestas – důstojný
    ostatní funkcionáři, proděkani, předsedové akademických senátů, členové vědecké rady a podobně) – Honorabilis, množné číslo Honorabiles, v překladu velevážený, ctihodný
  • Promotor (funkcionář, který vede obřad) používá titul Honorabilis (velevážený, ctihodný) nebo Honestus (vážený, ctěný) pokud není současně rektorem nebo děkanem.

Pokud prorektor či proděkan zastupují při akademickém obřadu rektora či děkana, přísluší jim jejich tituly (Magnificence a Spectabilis). Někdy se používá titul Honoratus (vážený, ctěný) pro funkcionáře, kteří nemají hodnost profesora.